Podprahové štěstí

Podprahové štěstí - přehrávání

Každý má své přání,
někdo po lásce touží, jiný po uznání.
Pak unaveni z vlastních citů
hledáme svou integritu v koutě bytu.

Každý má své snění,
někdo kolektivní, jiný v utajení.
Čtyři knedle ke guláši,
ať se štěstí nevyplaší, je pak dražší.

Stačí jen se dívat,
a o přestávkách bednu nepřepínat.
Lesklé vlasy, ladné boky,
zahrajem si na otroky téhle stoky.

A teď holka pláče,
chtěla bejt free a přišla do jináče.
Chtěla život jako z plátna,
realita nepodstatná, hovno platná.

A tak si zbalí kuřivo, že chce to trochu chlastu.
S chlapama zajde na pivo, s holkama na kanastu.
Už nehledá svou integritu, ale jenom prosperitu vlastních citů.

Přes pozitivní myšlenky řve rozžhavené tělo.
pohled pohádkové Nastěnky říká, vem si mě celou.
Ukaž, jak moc máš to ráda a pak ukáže ti záda kamaráda.

Myslí, že sex v lásku změní romantické slzy,
ale ono to tak vůbec není a to jí pak mrzí.
Proto jako v seriálu, zkouší na něj aspoň chválu při orálu.

A měsíce utíkaj a už je to i vidět.
Naštěstí ji zatím neříkej, že má se za to stydět.
Štěstí je jen podprahový, měnící se za okovy amorovy.

Život to je iluze pro skřínku Pandořinu,
jen co je člověk narozen, už nese si svou vinu,
a sotva otevře z ní dveře, podobu má lovné zvěře bez páteře.

A když člověk hledá štěstí tam, kde štěstí není,
tak hned dostane se do neštěstí a cesty zpět není.
A než hledat psychiatra, prochlastá si vlastní játra. Zdravím pana Sartra.
Design by ZhengDesign.com.