Malý voříšek

Vydal se malý voříšek, vydal se na cestu.
Olízl si svůj kožíšek, šel hledat nevěstu.
Jenomže není zdaleka šik cesta vořecha,
že ničeho se neleká, to nezná člověka.

Prý ten pán v bílém domečku má pěknou pudlici,
zálusk má na tu fenečku, na tu fajn samici.
Však člověk to je hrozný tvor, fenečku nechce dát,
aby ho za to stihl mor, že nechce pokrývat.

Je vořechovi vymyslet, jak na tu pudlici,
když pes je jenom malý skřet, nezvedne sudlici.
A pána sežrat nemůže, aby měl přístup free
a feny nejsou na růže, to traduje se prý.

Tudíž vymyslel malou lest, sám pána nemaje,
všichni z psince drželi pěst, že snad to vyhraje.
Vyl od večera do rána a přes den chodil spát,
vyl pod oknem zlého pána, jenž nechtěl fenku dát.

Jak vyřvával a dvě noci pán nemoh kloudně spát,
třetí rozhodl se noci už psovi lekci dát.
Když pak ze dveří vyběhl, vztek rudý na líci,
hned padl hubou do sněhu omráčen mrtvicí.

A tak v domě dováděli voříšek s pudlicí,
pána zatím odváželi v sanitce s mrtvicí.
Až vrátí se z nemocnice, vořech už bude pryč
a jeho malá pudlice má břicho jako míč.

Design by ZhengDesign.com.